MDA Ride - rozhovor s předsedou Josefem "Káďou" Kadeřábkem

MDA RIDE z. s. je nezisková organizace, která šíří osvětu o svalové dystrofii a každý rok pořádá největší motocyklovou charitativní akci v ČR – MDA RIDE. MDA RIDE je jediným takovým projektem v Evropské unii a spolu se švýcarským Love Ride druhým na evropském kontinentu.

Myšlenka uspořádat benefiční jízdu motocyklů vznikla v USA začátkem 80. let minulého století. Právě americká Love Ride, která se mezitím rozšířila do Švýcarska a Mexika, se stala inspirací pro Josefa „Káďu“ Kadeřábka, celoživotního motocyklového fandu.

22. června 2019 se uskutečnil již 11. ročník této akce. Letos se podařilo získat rekordních 1 628 000 korun. Celkem se za dobu trvání akce vybralo na individuální pomoc lidem se svalovou dystrofií již 7,8 milionu korun.

MDA RIDE podporuje nejen spolek PARENT PROJECT z. s., ale také Českou asociaci muskulárních dystrofiků.

MDA RIDE má za sebou skvělé výsledky, ale také spoustu práce. Jak hodnotí letošní ročník zakladatel Josef „Káďa“ Kadeřábek a jak vidí vývoj charitativní akce za poslední roky, jsme se zeptali přímo jeho.

Káďo, můžeš nám říct, jak to vlastně celé začalo? Proč ses vůbec pustil do tohoto projektu? A proč sis vybral zrovna svalovou dystrofii?

Na tuhle otázku musím odpovědět trochu zeširoka. :-)

Prošel jsem si kdysi obdobím, kdy jsem sám nevěděl, co se mnou bude. Když jsem v nemocnici čekal na výsledky a hlavou se mi honily všelijaké myšlenky, tak jedna z nich byla, že pokud se z toho dostanu, tak to musím nějak té přírodě nebo tomu nahoře vrátit. Protože jsem celoživotní fanda do motocyklů Harley -Davidson, tak jsem také věděl, že existuje v Glendale, u dealera této legendární značky, akce s názvem Love Ride. To je akce, která díky motorkářům generuje výtěžek, který jde právě na pomoc lidem postiženým svalovou dystrofií. Chvíli trvala komunikace s americkým „Káďou” - zakladatelem akce Oliverem Shokouem - a ten nás odkázal na dceřinou Love Ride v Zürichu. Tam jsme několikrát jeli okouknout jejich krásnou akci na letišti v Dubbendorfu a pak jsme to zkusili poprvé u nás. První MDA RIDE byla na velkém prostoru parkoviště OC Letňany.

Ještě k názvu. Zakladatel akce nechtěl, abychom použili název Love Ride s tím, že cituji:  „Já vám v tom Rusku moc nevěřím…” Myslel tím nejspíš východní Evropu. Když jsme se potom několikrát setkali (a to i v Praze), tak už asi věděl, jak to s tím zeměpisem je. :-)

MDA RIDE, to není jen jeden den v roce. Co vůbec obnáší MDA Ride? Kolik času věnuješ organizaci, přípravám, jednáním apod.?

MDA RIDE má za svým názvem z. s. To je zkratka zapsaný nebo zaregistrovaný spolek. Jako spolek to ale zdaleka nevypadá. Dvacet pět let jsem podnikal, měl jsem svého času i devět obchodů, ale skoro můžu říct, že jsem měl víc času než teď. Práce pro MDA RIDE je regulérní manažerská práce na plný úvazek. Snad jen to, že jsem už v důchodu (celý název mého finančního zajištění zní: starobní důchod:-)), mi umožňuje plně se této aktivitě věnovat. Samozřejmě mi pomáhají i zbylí čtyři členové z výkonného výboru. Zástupce Tomáš Ouška, Milan Nedvěd, Ladislav Poledna a růže mezi námi Silvinka Šurychová, která do výboru vnáší prvek ženského myšlení a někdy i rafinovanosti. :-)

Jak se MDA RIDE za těch posledních 11 let proměnilo?

Zásadně. Začátek byl víceméně nadšené vstoupení do neznámé a dravé řeky, která nás rychle strhla a unášela dál. Pomalu jsem se ale naučil v tom plavat. Pokud vezmeme finance jako ukazatel, tak je to jasné. Poslední čtyři roky se každým rokem překoná rekord a počet partnerů (nerad používám slovo sponzorů) také roste. O MDA RIDE se už ví a zařadila se mezi známé a renomované neziskové organizace. S tím rozdílem, že ty vede početný a většinou placený management - zatímco MDA RIDE je plně zájmovým subjektem. Co se naopak nezměnilo, je to, že MDA RIDE nikdy nežádala o významné dotace nebo granty, a tak si vážíme podpory MČ ve kterých se akce koná (dříve to byla Praha 5, nyní Praha 1 ) jako jediné státní instituce.

A jak to vidíš do budoucna? Můžeme se i nadále těšit přízni motorkářů?

Já si myslím, že MDA RIDE je už součástí motorkářského života v naší republice - a jsem na to patřičně hrdý. :-)

Pro mě osobně není nic hezčího než to, že třeba někde u Klatov míjím motocykl, který má naší vlaječku nebo biker nášivku na bundě. To samé je, když v koloně na Nuselském mostě stojí přede mnou auto s nálepkou MDA RIDE. Bude to znít asi přízemně, ale já vždycky, když to vidím, tak mám radost, že to celé má smysl…

Co je na celé organizaci nejtěžší?

To by bylo asi na dlouhé povídání a nejde říct co je nejtěžší. O tom, jak se u nás charitativní myšlení pomalu probouzí - a to hlavně díky mladé generaci - tak to je dobrá zpráva. Na druhou stranu je čím dál těžší sehnat nové partnery, protože subjektů, které se snaží podobným způsobem sehnat podporu - myslím finanční podporu - je čím dál tím víc. Bohužel také pochybných, které důvěru běžné populace v chuti pomáhat spíše odradí.

Musím také zmínit „únavu” materiálu. Je přirozené, že časem odpadne značné množství lidí, kteří sice s nadšením přijdou pomoci, ale nepředpokládají to, že pokud se zapojí do projektu, tak to znamená spíše stálou než nárazovou a efektní práci. Musím ale tady znovu říct: moc si vážím všech, kteří se rozhodli  - a to jakoukoli formou - pomoci MDA RIDE… Bez nich by to samozřejmě nešlo!

V neposlední řadě je to také to, že aktivitou v MDA RIDE trpí většinou i rodina. Na sobě jsem si to dokázal v tom, že jsem musel letos zásadně zrekonstruovat naše bydlení, protože - jak říká moje žena Hanka, která je moje opora a jedním ze základních kamenů MDA RIDE: normální chlap se stará o dům a zahradu… jen Káďa má MDA RIDE a motorky. :-)

Troufáme si tvrdit, že několik kluků s Duchennovou svalovou dystrofií jsou nyní i tvoji kamarádi. Jak je vnímáš?

No, kamarádi v tom pravém slova smyslu bych zrovna neřekl, protože někteří by mohli být i mými vnuky, ale začínám spíš všechny ty kluky vnímat skoro jako rodinu. Za ten čas, co se s nimi stýkám v rámci MDA RIDE, znám jejich osudy, rodiny a zázemí. Někdy si říkám, že si to až moc připouštím “k tělu”. To ale asi jinak nejde, pokud chce člověk něco dělat tak, aby mu to ostatní - a hlavně ti zainteresovaní - věřili.

Společně s Mártym a Šudym jste vydali také knihu Duchennovi jezdci aneb Život se svalovou dystrofií. Odkud se vzal ten nápad a jaké to bylo napsat knihu o svalové dystrofii?

Tihle dva „braši” Márty a Šudy na mě už od začátku působili jako dva kluci, kteří svůj osud berou na vědomí s plnou vážností, ale první co jim začalo vadit, byl přístup populace k vozíčkářům všeobecně. Následně - a to už troufám si říct, že i trochu pod dojmem setkávání na MDA RIDE, se začali stylizovat do role „pánů”, kteří to mají „na háku” a řeší vše s ironií a nadhledem. Od toho byl už jen kousek ke vzniku blogu Nevzdávejto.cz, kde pomalu a nenápadně seznamovali početnou skupinu (třeba kolem MDA RIDE ) se svým pohledem na svět a život se svalovou dystrofií.

Já jsem v té době vydával už svojí třetí knížku Motorkářských průvodců a v nakladatelství jsem se zmínil o tom, že kluci na blogu píší krátké glosy ze života „vozmena”. Bylo mi nabídnuto, že pokud vymyslím takový formát, který zatím ještě nevznikl, tak knížku vydají. Napadlo mi položit klukům okolo třiceti otázek, na které by se snažili upřímně odpovědět - třeba krátkou příhodou. Trvalo to skoro rok, ale kniha Duchennovi jezdci aneb život se svalovou dystrofií byla - v rámci MDA RIDE na Václavském náměstí - slavnostně pokřtěna celebritami. Zásadně k vydání přispěla i finanční účast MDA RIDE a PARENT PROJECTU.

Kromě toho, že věnujete finanční prostředky, tak jste vloni také představili medvěda Vilíka. Kdo to je a jaký je cíl této aktivity?

Abychom toho neměli málo, tak jsme si vymysleli medvěda Vilíka. Jméno dostal podle Willi G. Davidsona, vnuka zakladatele značky Harley-Davidson a ředitele muzea H-D v Millwauke, který nám doposavad každý rok vlastnoručně podepsal, a jeho sekretářka poslala košili, kterou jsme vždy vydražili nebo jako letos, darovali zástupci významného partnera.

Medvěd Vilík bude každý rok plnit jednomu určenému dítěti přání. Letos to byl Kuba Kadera, který si přál jet do Disneylandu a Vilík mu tu cestu  - i s rodiči samozřejmě - zařídil. I na zmrzlinu a suvenýry zbylo. :-)

Tento rok jste na celorepublikovém setkání v Líchovech předali členům PARENT PROJECTU individuální smlouvy v celkové výši 814 000 korun. Jaký je to pocit? Dojímá tě to i po 11 letech, že jsi dokázal něco tak neuvěřitelného a pomáháš tolika lidem?

Opravdu, letos jsme přijeli na setkání PARENT PROJECTU s balíkem individuálních smluv, které jsem vezl v batůžku na zádech. A když se ptáte na pocity, tak v první řadě je to pocit úlevy, že se povedlo „vydělat” zase moc pěknou částku a také to, že už je ta hektická doba přípravy, nervy spojené s organizací za námi. Musím se také přiznat, že mám vždycky radost a pocit úlevy z toho, když se během Spanilé jízdy nic nestane.

V otázce zaznělo, jestli mě to dojímá. Já myslím, že to není ten pocit tak, jak ho známe. V první řadě mám dobrý pocit z toho, že se podařila dobrá věc a že ty peníze pomůžou tam, kde je to potřeba. Samozřejmě, že mě (a všechny kolegy v týmu) vždycky potěší, když nám někdo řekne pár hezkých slov. Na díky nečekáme, ale vyjádřit vděk se dá i třeba hezkým úsměvem, poklepáním po rameni nebo objetím a věřte, že to všechno velmi dobře registrujeme. :-)

Závěrem bych chtěl jen říct, že si osobně myslím, spíše jsem neskromně přesvědčený, že moje (naše) činnost s MDA RIDE má možná daleko větší cenu v rovině edukativní. Když jsem před dvanácti lety začínal, tak pojem svalová dystrofie byl sice obecně znám, ale pouze jako lékařská diagnóza. Od té doby je vidět znatelný posun a jsem až překvapený, jak je populace informovaná. Určitě má na tom svůj podíl i naše vaše MDA RIDE… :-)

Káďo, srší z tebe neuvěřitelná energie, elán a nadšení. Děkujeme, že nám pomáháš a všechnu tu svoji sílu přeměňuješ v něco tak výjimečného jako je pomoc ostatním. Moc si toho vážíme. Děkujeme a těšíme se na dlouhé roky budoucí spolupráce.