Přenašečky a svalová (muskulární) dystrofie Duchenne/Becker
U nemoci jako DMD/BMD se jedná o gonozomálně recesivní onemocnění, tzn. o chorobu vázanou na X chromozom, kde se dystrofinový gen nachází (DMD, locus Xp21.2). Proto dle genetických pravidel může žena – přenašečka dát jeden tento X chromozom svému synovi, jehož karyotyp je tedy 46 XY. Její syn má však pouze jeden X chromozom, proto zde nedochází k žádné kompenzaci druhého X chromozomu jako u ženy a nemoc tedy propukne.
Žena – přenašečka samozřejmě může svůj X chromozom přenést i na dceru, která se ovšem stane díky druhému „nezasaženému X“ také přenašečkou.
Jde-li o ženy přenašečky, pak lze tedy předpokládat přítomnost buněčných linií s aktivním mutovaným genem a buněčných linií s genem bez mutace. Tedy většinou tyto ženy nevykazují žádné symptomy. Předpokládá se, že normální dystrofin produkovaný buňkami bez mutace difunduje do buněk dystrofin deficitních. Žena, která má postiženého syna a dalšího postiženého příbuzného po maternální linii, je obligatorní, jistá přenašečka. V tomto případě má pro syny 50% riziko postižení a 50% jejích dcer má pravděpodobnost přenašečství. Je-li v rodině postižen jen jeden, pak jeho matka může, ale nemusí být přenašečkou - suspektní. Matematickými metodami bylo určeno, že u postiženého muže jde v 1/3 případů o čerstvou (de novo) mutaci a matka tedy přenašečkou není, ve 2/3 matka přenašečkou je.
Manifestní přenašečky: Klinické projevy postižení se vyskytují u 19% těchto žen. Asi 5-10% přenašeček vykazje určitý stupeň svalové slabosti, v 70% mají i zvýšenou kreatinkinázu (CK). U mladých žen ve fertilním věku, které mají elevaci CK i menší než trojnásobek, by mělo být provedeno vyšetření DNA na nosičství. Samozřejmě se jedná o krok, který navazuje na již vyloučená další svalová onemocnění. Navíc před zahájením časově náročných a drahých testů je třeba se přesvědčit, že vyšetření je dvakrát abnormální a vzestup nebyl indukován cvičením (pro silové cvičení doporučen odstup 7 dnů).
Manifestace prvních potíží bývá v rozmezí 16-48 let věku, objevuje se progresivní lehká až těžká svalová slabost s predilekčním postižením pletence pažního. Změny nalézané při histologickém vyšetření svalu jsou velmi variabilní. Sval může být zcela normální, přes mírný nespecifický obraz myopatických změn až po obraz velmi podobný Beckerově dystrofii. Klinicky symptomatické přenašečky mají častěji skupiny negativních vláken vedle skupin s vlákny pozitivními. Pokud jsou svalové projevy minimální, nevylučuje to ovšem možnost postižení srdce. Mohou se vyskytnout srdeční arytmie (v 6%) a velmi často (až v 90%) subklinická či klinicky zřejmá kardiomyopatie. Tato kardiomyopatie bývá častěji hypertrofického než dilatačního typu.
Echokardiografie (ECHO) neboli ultrazvuk srdce by se u všech přenašeček měl provádět od adolescence v intervalu á 5 let. Experimentálně se provádí i vyšetření srdce magnetickou rezonancí ve FN u sv. Anny v Brně – od roku 2016 jak pro pacienty s DMD/BMD, tak pro všechny přenašečky z těchto rodin.
Přenašečství je důležité o sobě znát nejen z výše popsaných důvodů, ale i z rizika tzv. syndromu podobnému syndromu maligní hypertermie, což je život ohrožující stav při podání některých celkových anestetik (depolarizujících).
Plně vyjádřený fenotyp typu DMD u žen (onemocnění DMD u ženy) je vzácný a pokud se vyskytne, těžká slabost postihuje predilekčně ramena. Jako nejpravděpodobnější příčina se uvádí chromozomální přestavba X chromozomu, vzácněji úplná inaktivace normálního X chromozomu bez mutace. Byl popsán však i případ kombinace vzácné mozaikové formy Turnerova syndromu (karyotyp 45 X0, tedy bez druhého „zdravého X“ umožňující kompenzaci) a tudíž fenotypu plně odpovídajícího Duchennově muskulární dystrofii.
Není – li však mutace dystrofinového genu v somatických buňkách (nejčastěji bílé krvinky z periferní krve) detekována, není tím přenašečství vyloučeno. Žena může totiž mít tzv. germinální mozaicismus – mutaci přítomnou pouze v některých germinálních buňkách (oocytech – vajíčkách). Tato skutečnost je velmi důležitým aspektem pro genetické poradenství. Germinální mozaicismus byl u mnoha žen potvrzen. Přesné určení rizika pro potomstvo u žen, nosiček germinálního mozaicismu mutace DMD genu, není možné. Odhaduje se, že empirické riziko pro matky sporadických případů DMD/BMD genu je 14 %.
MAŘÍKOVÁ, Taťána. Neurogenetika svalových dystrofií a kongenitálních myopatií. Praha: Maxdorf, c2004. ISBN 80-7345-015-1.
PANOVSKÝ, Roman a Věra FEITOVÁ. Magnetická resonance srdce (CMR) u časného srdečního selhání DMD/BMD pacientů. In: 3. celostátní odborná konference Péče o pacienty s DMD/BMD. Národní technická knihovna Praha, Parent Project, z.s. 14.4.2016.
VOHÁŇKA, Stanislav. Zvýšená hladina kreatinkinázy. Interní medicína pro praxi. 2012; 14(8 a 9): 322–32
EHLER, Edvard. Komorbidita nemocí svalů a periferních nervů. Neurologie pro praxi. 2005, 5: 255-257.