Parenťák 2019 – Rozhovor s Josefem Káďou Kadeřábkem

Organizace PARENT PROJECT, z. s. udělila letos k příležitosti Světového dne povědomí o Duchennově svalové dystrofii ceny Parenťák za rok 2019. Vítězové kategorií prvního ročníku jsou následující:

Využili jsme příležitosti a zeptali se vítězů všech třech kategorií na pár otázek. Zde jsou odpovědi Josefa Kádi Kadeřábka.

Můžete se prosím krátce představit? Kdy jste začal pomáhat lidem se svalovou dystrofií? Proč právě těmto lidem?

Jmenuji se Josef Kadeřábek a jsem předseda charitativní organizace MDA RIDE z.s. Jsem také známý pod přezdívkou Káďa.

Jako dlouholetý vyznavač motocyklů jsem se pohyboval v motorkářském prostředí a na přelomu tisíciletí jsem působil ve funkci ředitele značkového klubu Harley Davidson Owners Group Prague.

V té době jsem procházel náročným zdravotním obdobím, kdy jsem nevěděl, jak se moje diagnóza bude vyvíjet. Když se ukázalo, že tady přeci jenom můžu ještě chvíli být, rozhodl jsem se, že se budu snažit pomáhat lidem, kteří to potřebují.

Kontaktoval jsem dealera značky Harley Davidson v Glendale a předsedu největší charitativní motorkářské akce na světě s názvem „Love ride“ Olivera Shokouha s prosbou o radu. On mi odpověděl, že jejich každoroční výtěžek akce putuje na pomoc svalovým dystrofikům. 

Oslovil jsem tedy tehdejší vedení PARENT PROJECTU a AMD ČR a v roce 2009 jsme - spolu s pár přáteli - uspořádali v Letňanech první ročník MDA RIDE.

Vaše pomoc nezůstává bez povšimnutí. Zástupci pacientské organizace si vaší pomoci váží natolik, že vám udělili cenu prvního ročníku. Co to pro vás znamená?

Letošního ocenění „Párenťák roku“ si vážím. Není to jen ocenění pro mě, ale pro všechny, kteří se k této naší akci připojili a připojují. Samozřejmě, že se hodí říct, že to neděláme pro nějaká ocenění – to je jasné. Z vlastní zkušenosti při jednání s lidmi v rámci charitativní organizace ale vím, že pochválit, poděkovat a ocenit někoho – zvláště za práci ve volném čase – je něco navíc, co potěší každého. Mnohokrát se mi stalo, že i člověk vysoce postavený nebo velmi bohatý si pochvaly a ocenění velmi považoval. Úctu a respekt od svých kolegů a přátel si totiž většinou nelze koupit.

Letošní rok je trochu speciální. Dotknul se nějakým způsobem i vašich aktivit/vaší práce?

Letošní rok je, bohužel, zvláštní pro každého. Mnoho lidí přišlo o práci a škody jsou nejen v té ekonomické rovině, ale i v kulturním a společenském životě. Samozřejmě, že se to ukázalo i na finančním výsledku naší práce v MDA RIDE. Letošní 12. MDA RIDE jsme z původního místa konání vysílali pouze online. Abychom dodrželi předpis o počtu účastníků, museli jsme volit tuto úspornou formu.

Tato závažná situace přinesla i jedno kladné zjištění. Zjistili jsme totiž, že i v této těžké době naši přátelé a příznivci chtějí pomáhat. A také to, že se „vytřídili“ naši partneři a sponzoři. Ukázalo se, kdo svou pomoc myslí opravdu od srdce.

O čem přemýšlíte? S jakými výzvami se potýkáte?

Já bych tuto otázku, s dovolením, směřoval víceméně na celou naši společnost. Během této koronakrize se naši čelní představitelé - a námi volení zástupci -předvedli, jak dokáží nebo nedokáží řídit stát. Všímejme si jejich práce a příští rok zvolme ty, kteří nám alespoň trochu ukázali, že jim o blaho naší země opravdu jde.

Pokud bych měl odpovědět za sebe, mám rozepsaný druhý díl pokračování románu Sedmdesátky - a ještě jednu knihu z motorkářského prostředí. Současně mě oslovilo nakladatelství Euromedia, že se čtenáři zajímají o další pokračování Motorkářských průvodců… Takže o výzvy nemám nouzi. :-)

Současná doba není lehká pro nikoho. Je něco, co byste vzkázal rodinám, kde žije někdo se vzácným onemocněním?  

Ano, reálně teď prožíváme situace, které jsme mohli zažít jen při sledování sci-fi filmů.  Současný stav se týká nás všech. Bohužel jsme se i my v MDA RIDE museli rozloučit s pár přáteli, kteří tomuto zákeřnému viru podlehli.

Nezbývá než dodržovat všechna doporučená opatření a doufat, že příští rok bude zase návratem k normálnímu životu.

A protože se blíží konec roku a s ním i různá přání, dovolím si i já vzkázat něco našim kamarádům a kamarádkám na vozících (i když si myslím, že tentokrát je to přání asi pro všechny stejné).                                                                                                              

Přál bych jim, aby přečkali tento „zlý film“ ve zdraví. Věřím tomu, že bude zase dobře a že se všichni sejdeme příští rok 5. června na Václavském náměstí na 13. MDA RIDE.

Máte nějaký profesní cíl, kterého byste rád dosáhnul?

Pokud je tato otázka mířena přímo na mě, tak musím upřímně odpovědět, že jsem spokojený s tím, co jsem ve svém životě udělal, nic bych neměnil a ničeho nelituji. Jsem ve věku, kdy začínám bilancovat a je pro mě spíš důležité, abych si byl jistý, že jsem nikomu ve svém životě neublížil.

Moc bych si také přál, aby MDA RIDE pokračovala v budoucnu ve stejném přátelském a nadšeném duchu.