Z gauče na Everest: Jakub Benda zve všechny, kdo chtějí udělat něco pro sebe i pro dobrou věc

Jakub Benda: Nikdy se to nesmí vzdát. Zatněte zuby a přijďte si pro trochu bolesti na Everesting

Jakub Benda v roce 2023 poprvé uspořádal tzv. Everesting – charitativní sportovní výzvu, které se můžete zúčastnit i vy a podpořit tím naši organizaci. Už na konci června se totiž koná čtvrtý ročník. Přijdete?

Jakube, na co se letos nejvíc těšíš?

No, úplně nevím, jestli by se dalo všeobecně říct, že se na něco těším. Protože je to spousta chystání. Nejenom, že to musím všechno nachystat, ale taky se Everestingu pravidelně zúčastňuji a z posledních třech ročníků se to dvakrát povedlo absolvovat právě mně, takže vím moc dobře, že to je rasovina.

Byl bych rád, kdyby se zase objevil někdo z mých známých nebo jiných sportovců, kterým se to povedlo jako předloni Martinovi Bohuslavovi.

Takže jestli se na něco těším, tak na to, že se to, doufám, vyvede. A že se třeba konečně po letech vydaří, že nebudu jediný, komu se to povede, ale že budeme třeba tři.

Bude letošní ročník Everestingu něčím jiný?

Myslím si, že bude stejný jako ostatní roky. Jen bych byl rád, kdyby přišlo víc lidí. Ale jinak žádnou novinku jsme nepřipravovali.

Vloni jsme měli premiérově zařazeno profesionální měření času, což se mně osobně hodně líbilo. Je to dobrá věc. Dají se sledovat online výsledky.

Pak jsme se ale všichni shodli, že to děláme pro radost a protože chceme vydělat nějaké peníze pro nemocné děti. A ta časomíra i po slevách a ze známosti stojí i tak skoro 10 tisíc korun. Takže je lepší, když nejsme závod a raději ty peníze vybereme pro kolektiv nebo pro ty děti, než je utratit za takovou věc.

Asi kdybychom to udělali trochu jako závod a vybíralo by se startovné, dalo by se uvažovat o něčem takovém, případně i do budoucna o větším zázemí a dalších vylepšeních.

Bude na místě pro účastníky nějaké občerstvení a zázemí?

Většina lidí, kteří nás navštívili nebo si o tom někde přečetli, ví, že to pořádám se svojí velkou rodinou a se svou běžeckou rodinou, takže mi pomáhá spousta lidí. 

Občerstvení je tam samozřejmě nachystané. Počítáme s tím, že tam bude káva, pivo i limonády. Pro sportovce je navíc většinou zdarma připravené ovoce a další věci na doplnění energie, solí a různých běžeckých suplementů.

Máme tam také výborné jídlo, skoro jako catering – od partnerů, kteří nás podporují. Díky nim máme po celý víkend pravidelný přísun jídla – různé zákusky, pečivo, pizzu a podobně.

Samozřejmě je tam k dispozici i toaleta pro účastníky a pro každého, kdo si za námi přijde pokecat. Je tam i menší posezení, takže si myslím, že si tam každý najde to své. Navíc je tam hned vedle dětské hřiště, takže tam děcka mohou řádit a rodiče si mezitím s námi popovídat. Bude to super.

Ty sis dokonce na sebe nechal vytetovat logo Parent Projectu. Jak tě to napadlo a proč jsi to vlastně udělal?

Tetování mám víc, ale všechna jsou spojena buď s mojí rodinou nebo s mými koníčky a s tím, co mě jakkoliv v životě ovlivnilo. Tohle tetování je jedno z nich.

Na pravém lýtku mám běžce, kterému od nohy běží pulz a bije srdce. Nad ním je nápis „Duchenne Runner”.

Když jsem začal běhat, tak jsem si řekl, že to, co ty děti nemůžou naťapat, já za ně naběhám. Tím vznikl Duchenne Runner, tedy Duchennův běžec.

Později jsem se spojil s Parent Projectem. Začaly různé extrémní výzvy, chtěl jsem překonávat nejrůznější překážky a bolesti a trochu se dávat do nekomfortní zóny – abych se aspoň trochu cítil, jak se cítí ony, když jsou úplně bezmocné. 

Začal jsem běhat extrémní závody – stokilometrové tratě – a po letech jsem si uvědomil, že je Parent Project neodmyslitelnou součástí mého života. Letos je to již šest let, co běhám, a tato organizace mě po celou dobu provází. Proto má logo Parent Projectu své místo i na druhém lýtku. Tak to jednoduše je.

Co když se ti pomyslný Mount Everest nepodaří zdolat? Bude to pro tebe zklamání?

Samozřejmě by mě to mrzelo. To asi mrzelo každého, kdo se na něco připravuje.

Musím říct, že se mi to ze tří pokusů podařilo dvakrát, což je pro mě zadostiučinění. Vím, že na to mám a že jsem si to potvrdil. Loni se mi to dokonce podařilo zvládnout o dvě hodiny rychleji než předloni, takže jsem byl nadšený.

Byl bych strašně rád, kdyby se to podařilo i někomu jinému. Klidně ať jsme tři nebo čtyři, to je jedno. Mrzelo by mě, kdyby se to nepovedlo nikomu.

Pokud se to nepovede mně, ale dotáhne to někdo jiný, tak budu šťastný i tak. A pokud se to nepovede nikomu, proto to absolvujeme jako velký kolektiv, jako běžecká rodina. Počítáme nastoupané výškové metry a počet „Everestů“ za všechny, nejenom za mě.

Když si vzpomeneš na předchozí tři ročníky, jak hodnotíš dosavadní vývoj Everestingu?

Hodnotím je dobře. I přestože jsme měli každý rok spoustu akcí po Třebíči, tak i tak si Everesting našel cestu ke spoustě lidí. 

Během prvního ročníku přišlo asi nejvíc lidí. Loňský ročník se zase nastoupalo nejvíc těch Everestingů a nejvíc výškových metrů za ty tři roky. Takže každý ročník má něco jiného – jednou je to největší účast, pak je to největší zdolaná vzdálenost a výškové metry. Musím říct, že i počasí nám každý rok přeje.

Čím více lidí přijde, tím bychom byli určitě všichni radši a spokojenější, ale na každý ročník se svým způsobem těším. Je to taková moje příprava, protože v srpnu zase poběžím po pátý Beskydskou Sedmičku, takže 101 kilometrů v Beskydech. Takže si vždycky trochu nějak ověřím tu svoji fyzičku. 

Everesting rozhodně stojí za to vidět. Přijďte za námi na pivo a nejlépe nás také podpořte nějakým výstupem. 

Proč by se lidé měli této akce zúčastnit?

To je jednoduché. Podpoříte nejen sebe, ale hlavně dobrou věc. Není nad to vstát ráno z gauče a udělat něco pro sebe. 

Jde to, i když se vám nechce. Já jsem začínal taky tak. A i když se vám pak nechce, tak zjistíte časem, že to vlastně potřebujete. Že ten výkon, na který jste zvyklí, pro někoho je to třeba jiná meta, ale když se vám podaří zdolat třeba dvakrát ten kostelíček, tak to ve vás potom vyvolá takovou euforii. Protože víte, že kdybyste tam nemuseli, tak tam nejdete a nedáte to ani jednou. 

No a když potom to zdoláte třeba dvacetkrát, tak příští rok řeknete: potrénuju a přijdu tam. A dám to čtyřicetkrát. A je tam spousta takových lidí, kteří přišli za ty tři roky a posouvají své hranice. Takže, jak říkám, uděláte něco pro sebe. A uděláte dobrou věc. 

Potěšíte i nás svou návštěvou, svým zájmem. Mně, že to nechystám vniveč. Takže si myslím, že to stojí opravdu za to – minimálně to vyzkoušet nebo za námi přijít. A vy, co jste nějak zdravotně indisponovaní, tak přijďte třeba jenom na to pivo nebo kafe. Budeme rádi za každou návštěvu. Díky.

Ty sám máš syna, který trpí Duchennovou svalovou dystrofií. Co bys vzkázal rodičům, kteří mají podobně nemocné děti?

No, je to hodně těžké, chápu to. Asi ta otázka bývá hodně častá, takže jsem se nad ní i hodněkrát zamýšlel. A je to asi o tom, že se to nikdy nesmí vzdát. Nikdy.

Protože ať se vám to líbí nebo ne, ať se možná někdy cítíte zoufalí, když vás potkal takový osud, myslím se, že je potřeba se zamyslet nad tím, jaký osud má to nemocné dítě. Protože tam je to mnohonásobně horší. 

Vy můžete litovat akorát sebe, že se o něj musíte starat, opatrovat, ale ono doopravdy žije ten život, ne vy. Ono vás vidí běhat a samo sedí na vozíku. Takže buďte silní a zatněte zuby a přijďte si pro trochu bolesti za náma na Everesting.

Everesting se koná už 27. a 28.6., začínáme v sobotu od 8:00 hodin v Třebíči. Sledujte facebookovou skupinu a zažijte Everesting i vy – za ty, co nemůžou.