Luděk Pěnkava: Obdivuji rodiče, kteří se starají o kluky se svalovou dystrofií

Jedním z hostů Vyjížďky pro Matýska bude i Luděk Pěnkava, starosta obce Strupčice. Co pro něj znamená podporovat tuto akci? A dovede se vžít do role rodičů, kteří se starají 24/7 o své děti se svalovou dystrofií? Nejen na to nám odpověděl v rozhovoru.

Pane starosto, když se řekne Duchennova svalová dystrofie, co se vám vybaví?

Kluci sedící na vozících.

Jak dlouho znáte Matýska a jeho maminku Jitku Reineltovou, předsedkyni Parent Project?

Rok, od první Vyjížďky pro Matýska pořádané u nás ve Strupčicích

Sobotní Vyjížďka pro Matýska je již tradiční akcí, letos se koná podeváté. Jak vzpomínáte na první spolupráci s naší organizací?

Pro mne byl v podstatě první ročník až ten v roce 2022, vím, že jsme čekali větší návštěvnost, asi byl problém, že počasí úplně nepřálo, ale zástupci vaší organizace byli s akcí velmi spokojeni.

Co pro vás osobně znamená podpořit takovouto charitativní akci?

V takových situacích je každá pomoc potřebná a jsme rádi, když můžeme jakýmkoli způsobem přispět.

Starostou jste již přes dvě desetiletí. Vnímáte, jak se za tu dobu proměnily mezilidské vztahy? Mají u vás v obci lidé blízko k takovým charitativním akcím?

Přes dvě desetiletí, to zní hrozně. (smích) Mezilidské vztahy se stále mění, ale nakonec je to v podstatě pořád stejné, žiju s přesvědčením, že lidi by se mezi sebou měli mít rádi, všichni jsme na tom světě jen na chvilku. Vztah lidí v obci k charitě je určitě kladný, ale každý to má podle svého vlastního přesvědčení a životní zkušeností nastavené trochu jinak. Někdo přispívá i sám od sebe, jiní pouze sledují, že se něco charitativního děje a pak se případně i připojí.

Dovedete se vžít do rodiče dítěte se svalovou dystrofií? Četl jste si například některý z příběhů, který jsme vydali?

Znám osobně zakladatele Parent Project Jozefa Suchého a v podstatě s ním a jeho manželkou částečně prožívám celý život jejich syna. Oni byli hlavním důvodem, proč se Matýsek jezdí ve Strupčicích. Je to hrozné, obrovská oběť pro rodiče. A věřím, že si stokrát řeknou „Proč zrovna my..." Je mi jich líto, ale oni se naučili s tímto handicapem žít a v podstatě je velice obdivuji, jak to zvládají. Nikdy bych si nepřál být na jejich místě.

Co byste popřál klukům s Duchennovou svalovou dystrofií a jejich rodičům?

Vyléčit je nedokážu, tak kdyby to šlo, tak jim přeji aspoň stonásobnou míru trpělivosti.

A jak se těšíte na případný desátý, jubilejní ročník příští rok?

Věřím, že ho zvládneme s plnou parádou a určitě se mají všichni na co těšit.

Za rozhovor děkuje: Veronika Širc