Jakub Benda: Během Everestingu pro Parent Project jsem nejvíce bojoval s křečemi

Jakub Benda: Během Everestingu pro Parent Project jsem nejvíce bojoval s křečemi

32 hodin. 8 848 výškových metrů. 120 kilometrů v prudkém terénu. Tak v číslech vypadal Everesting Jakuba Bendy pro Parent Project, který se uskutečnil o víkendu 10. a 11. června 2023. Jak cestu na Strážnou horu (tzv. Kostelíček) Jakub Benda, tatínek Filípka s Duchennovou svalovou dystrofií, prožíval?

Kubo, uteklo už pět dní od tvého úžasného výkonu – výšlapu na ‚třebíčský Everest.‘ Bolí tě ještě svaly?

Spíš bych to nazval jinak… Jestli ještě vím o tom, že nějaké svaly mám (smích).  Ano, mám. A pořádně bolí. Ale dnes poprvé už udělám dřep a jsem schopný se v něm udržet. Ale první dva dny byly opravdu peklo…  Sednout si na záchod nebo se zvednout z postele byl nadlidský výkon. Ale pořád lepší, když nohy bolí a můžeš je používat, než když je naše děti mají, ale necítí. A používat je nemohou…

Co ti řekl po akci tvůj syn Filípek?

‚Seš dobrej, taťko!‘ A pak odjel domů. (smích)

Znamenalo pro tebe hodně, že tam byl osobně a fandil ti?

Bylo to povzbudivé, veselé a důležité. Těšil jsem se od sobotního startu, až se prokoušu přes noc a ráno Filípek přijde. Ale hlavně jsem byl rád, že tam vydržel až do cíle, takže nějakých šest hodin. V tu chvíli už jsem věděl, že to zvládnu. Když si teda třeba nezlomím nohu…

A měl jsi ke zlomené noze někdy blízko?

No dvakrát jsem si vyvrknul nohu a jednou jsem upadl. Z toho jsou dokonce fotky, jak mě ošetřují díru na koleni. Paradoxně se to stalo na rovince na bahně. (smích)

Kolik jsi měl za těch 32 hodin Everestingu krizovek?

Krizovky byly asi tři. První mezi 20. – 40. výstupem. To jsem šel neustále dolů v křečích. Bylo to úplně zoufalé, ale pak díky tabletám a různým suplementům to ustalo. Tělo si zvyklo a mně se to podařilo odbourat. Bylo to hrozně důležité, protože jinak bych to asi nedokončil, když by ty křeče neustaly. Druhá krizovka byla o půl druhé v noci, kdy jsem šel z kopce se zavřenýma očima a sotva pletl nohama, z čehož mě dostalo kafe. Tím jsem se prochodil až do rána. A třetí byla posledních deset výstupů, kdy už jsem šel úplně absolutně bez vnímání okolí.

Jak ti pomáhal fakt, že s tebou pokaždé někdo šel?

Na rovinu říkám, že to byl pilíř celého úspěchu. Bez těch úžasných lidí, toho kolektivu, zázemí a rodiny bych to jen stěží pokořil. Skoro bych řekl, že to bylo nutností. Vůbec jsem však nepočítal s tak obrovskou podporou. Nejmenší počet vystupujících byl myslím tři nebo čtyři. A jen jeden výstup jsem šel úplně sám.

Co ti v hlavě problesklo během posledního výstupu?

Ten poslední společný výstup byl velmi emotivní, krásný. Ale upřímně jsem se nejvíc těšil, až si dám konečně pivo a sednu si. (smích)

Před rokem jsi běžel z rodné Třebíče až na Sněžku, letos jsi pro Parent Project a kluky se svalovou dystrofií uspořádal Everesting. Prozradíš, co plánuješ za rok?

Teď si dám možná jeden rok oraz. Ať se to zdá nebo ne, tak ty nervy jsou velké, už je to i velká zodpovědnost a člověk má strach, nechce nikoho zklamat. Ale tato akce se tak vydařila a všem se líbila, že to vypadá, že se udělá příští rok v podobném duchu znovu. Uděláme ji znovu pro naše děti se svalovou dystrofií.

Za rozhovor děkuje: VERONIKA ŠIRC

Foto: ŠIMON BENDA

Chcete i vy podpořit kluky se svalovou dystrofií? Konat dobro (a ocenit tak i úžasný Jakubův výkon) můžete s variabilním symbolem 8 848 na číslo účtu 1338146001/5500. Děkujeme!